Nastudování nové komedie

Ještě zavčas, ještě než se místní občané začnou výlučně věnovat polím, vinohradům a zahrádkám, připravují usilovně naši ochotníci další kulturní zážitek. Tím jistě bude nastudování komedie F.X. Svobody Poslední muž osvědčenou režisérkou Janou Vídeňskou. Bude to velká premiéra i v ce-lostátním měřítku – bez nadsázky – snad poprvé totiž bude titulní roli – absolutního a obávaného vládce rodiny hrát žena namísto scénářem předep-saného muže. Tím se naši ochotníci zapíší zlatým písmem do divadelní historie a vy, naši občané, máte jedinečnou příležitost být při této nevšední události – a to doslova za pusu /dobrovolný příspěvek/.

(text a foto I.Kadaňka)

Jak sami z úvodní fotky zjistíte, režisérka – zde v neméně náročné a pro herce přímo životně důležité funkci nápovědy – si nechala v jevišti sokolovny zřídit vlastní oddělenou komůrku, kterou p. Jan Werich s úctou nazval edémkem.

Úvod zkoušky patřil vypořádání se s narozeninami nejmladší členky souboru – elévky – která právě v den zkoušky slavila dvacátétřetí v pořadí. Kolegové ze souboru se důstojně zhostili radostného úkolu – třiadvacetkrát ji vyhodit do provaziště. A hned po gratulacích a přípitku – i v již zmíněném edémku – se začalo pilně zkoušet. Zkouška nebyla ani kostýmovaná, ani líčená a tak si mu-síte k fotkám vše domyslet – především pánský oblek na představitelce titulní role.

Jak vidíte výše-právě se vrátil vládce a tyran rodiny-a tak se potichu ze zkouš- ky vytratíme – za týden jim na premiéře zatleskáme – již teď jim ovšem dle obyčejů staré komediantské šmíry popřejeme nejen klasickým „zlomte vaz„, ale i notně poprskáme pfuj-pfuj-pfuj.

Jak uvádí šéfka a režisérka ochotníků Jana Vídeňská-Žůrková, vše začalo při plánování velkolepých oslav 500. výročí povýšení obce na městečko, kdy kromě inscenované historické události příjezdu posla s glejtem krále, bylo žádoucí ob-novit tradici vesnického divadla, českého fenoménu již z dob feudalismu. Tehdy se sešla skupinka nadšenců a nastudovala první divadelní kus právě v rámci zmíněných oslav. Byla to pohádka a jmenovala se Kašpárek a loupežníci (viz videosekvence níže) s premiérou 20.června 2003. Toto představení pak v roce 2005 oprášili a zahráli je na svém prvním uměleckém zájezdu v Těmicích. Derniérou pak bylo představení na závěr lampionového průvodu téhož roku v listopadu. Patrně se v naší obci pohádky líbí a tak v roce 2004 nastudovali další – Vyměněná princezna (sehráno 18. a 31.1.04). Téhož roku nastudovali komedii pro dospělé z 19.století Pan radní si neví rady (sehráno 15.a17.10.04 – fotografie z představení níže). Zatímco všechny uvedené kusy byly sehrány v kinosále, další nastudovaný byl z důvodu objemných kulis hrán v sále sokolovny -veršovaná pohádka Tři bratři.

V současnosti soubor zkouší Moliérovu komedii Jíra Danda aneb chudák manžel, která bude mít premiéru 9. června 2006 (reprízu 11.6.):

Osoby a obsazení: Jíra – M.Popelka, Anděla – K.Pohanková, baron – F.Po-hanka, baronka – H.Knápková, Klitander – M.Novák, Klaudýnka – I.Hraz-dílková, Zmotal – L.Pešek, Treska – R.Pohanka, režie – J.Vídeňská-Žůrková, technika – T.Pohanka, R.Hradil, P.Knápková.

Hned za tepla a plný dojmů z právě shlédnuté premiéry komedie Jíra Danda aneb chudák manžel, uskutečněné v pátek 9.června, musím popět aspoň pár slovy chválu. Začnu konstatováním, že celý soubor hru úspěšně zvládnul – především svým výkonem v hledišti přítomné ženáče přesvědčil M.Popelka v titulní roli. Ostatní členové souboru mu zdařile sekundovali : cudnou ženuškou a vtipně zahranou komornou počínaje, sehraným párem baronů, včetně živě předvedeného zamilovaného zmateného Zmotala a šlechtickým milencem i „štěkovou“ rolí pověřeným pacholkem Treskou konče. Diváci v natřískaném kino-sále se rozhodně nenudili – každá vtipná replika byla odměněna hlučným smíchem – režisérčiny malé inovace textu slavného autora zařazením „kyškovi-tých“ perliček působilo zcela nenásilně a pro místní obecenstvo bylo žádaným okořeněním archaického dialogu. Potleskem nebylo poprávu naprosto šetřeno – byl tou nejlepší odměnou těm, co jistě moře času obětovali aby jiným udělali radost – to samozřejmě nejvíce platí o režisérce Janě Vídeňské, která kromě vlastní inscenanční práce zajistila i nezbytné propriety – kostýmy, klobouky, vlásenky apod. čímž dodala představení nezvyklého lesku a důvěryhodnosti. Závěrem tedy poděkování celému souboru a sobecké přání asi většiny na-šich občanů – mnoho elánu pro studium dalšího a stejně úspěšného kusu ! (text i foto © I.Kadaňka)

V maskérnu a vlásenkárnu se změnila zasedačka ObÚ – nejvíce práce dala mas-ka titulní postavy hry – Jírův nos 

V předsálí coby biletářky působily v této inscenaci nehrající členky souboru :po-kladní, která měla právě v den premiéry termín rodění – asistentka režie a foto-grafka a další asistentka. Diváky ve zcela zaplněném sále do hry uvedla režisér-ka.