NA SKOK V ALPÁCH II

Další balík fotek ze „šuplíku“ opět pro nás uvolnila naše praktická lékařka/foto-

grafka. A zase jsou to fotky z Alp – nyní ovšem pořízené z vrcholů jejich veliká-

nů. K fotografiím poslala i popisný komentář :

„Letní výlet do zimní krajiny jsme spolu s manželem vlastním vozem absolvovali

počátkem července roku 2004. Byla to několikadenní návštěva našich známých – Petra a Helky Žůrkových, kteří již nějaký ten rok bydlí ve Francii – mezi Ženevou a Chamonix. První zastávkou na cestě byla Ženeva – rozlehlé jezero se spoustou diplomatických rezidencí a lidí všech barev pleti.

Po ubytování u hostitelů jsme za ochutnávání francouzských a námi dovezených moravských vín sestavili plán našich výletů. Vše se tady organizuje den ze dne dle počasí – na naše čtyři dny pobytu jsme vymysleli čtyři trasy a podle počasí ráno uskutečnili mu odpovídající variantu.“

(text i foto MUDr. Vojtěška Bělíková)

„Hned první den po ránu svítilo sluníčko a Petr jako ostřílený horský vůdce nám doporučil vyrazit do Chamonix (1035m n.m.). Po příjezdu do známého sportovního střediska v údolí řeky Arve jsme pěšky prošli centrem města, které na každém kroku připomíná konání prvních zimních olympijských her v roce 1924. Celá řada ob-chůdků, kaváren a půjčoven kol, lyží a horské výbavy prozrazuje, že město žije sportem a turistickým ruchem po celý rok. Prostudovali jsme všechny lanovky a vyrazili k lanovce na Aiguille du Midi.“

„Aiguille du Midi je hora s výškou 3842 – je zní přímý pohled na Mont Blanc. Kabin-ková lanovka pro nejméně 45 osob začala stoupat do výšky až se údolní městečko Chamonix změnilo na velikost stavebnice. Po dvaceti minutách jízdy je přestupní stanice – začíná první sníh a vystupují první dobrodruzi s horolezeckou výbavou, kteří zvládají zbytek cesty po vlastní ose. My netrénovaní nastupujeme do další kabiny a stoupáme vzhůru na vrchol Valle Blanche – zde je rozhledna a z ní jsem pořídila první fotky (viz níže).“

„Po mostě jsme přešli do druhé hory – Aiguille du Midi – zde oblékli zbytek oblečení z bahotu – zimní bundu, čepici a rukavice a vyrazili k poslednímu úseku cesty. Ve skále této hory je vybudován rychlovýtah až na vrchol – (viz foto níže). Přežili jsme nadmořskou výšku 3842m i bez kyslíku, ale s bušením srdce a pocitem závrati. Kupodivu zde výborně fungoval mobil a tak jsem poslala pozdrav své sestře a zná- mým – kdoví kdy se mi zase podaří dostat se do takové výšky ? Teploměr ukazoval jen minus 2°C. Dalekohledem jsem pozorovali lidi na bílé pláni, kteří vystupovali na vrchol Mont Blanku. Dalším výtahem dorazila tlupa mladých ve věku 15÷20 let, ob-lečených jen do kraťasů a triček, divících se, jak je možná taková zima v červenci.

Z této výšky jsou všechna fota spodní rozhledny i spojovacího mostu (viz velké fo-to níže) – i Mont Blank byl nasvícen slunkem. Najednou během jediné minuty byl v oparu – valila se mlha jako v „hrnečku vař“ a bylo jen bílo. Vypnula se elektřina a po ochozu začali pobíhat lidé v červených vestách a několika jazyky všem sdělo-vali, že pro nepřízeň počasí se musíme zdržet nahoře a že snad během půl hodiny pojede výtah dolů. Tak se mi ještě po přechodu mlžného oblaku podařilo vyfotit i skalní masiv a již jsme nasedali do lanovky zpět do Chamonix.“

„Odpoledne jsme ještě vyjeli horskou zubačkou do Le Montervens s nadmořskou výškou 1913m, odkud je nádherný výhled i možnost sestupu k Meer. Tam je vý- stava minerálů nalezených horolezci i vypreparovaných horských zvířat“.

„Náš výlet byl pro mne nezapomenutelným zážitkem – na zpáteční cestě jsem vyfotila i vinice na příkrém svahu s důmyslným zavlažovacím zařízením na kolejni-cích.“

Tolik paní doktorka – snad na závěr kromě poděkování i vyjádření obdivu, kam všude nejen vylezla, ale kde pořídila tolik výborných fotek, které se jistě stanou nezapomenutelným zážitkem i nám, co jsme se tak vysoko nikdy nedostali a máme závrať i při jejich prohlížení. A nakonec – už se těšíme, kam nás pozve fot-

kami z dalšího šuplíku.