HODY 2008 – HODY BEZ HESLA

Vše – tedy aspoň ve fotkách a videu začalo již ve čtvrtek odpoledne, kdy se před domy obou stárek začalo kutat – pár mladíků pod vedením obou stárků si s před-stihem vykopalo díry pro stárkovské májky. Občané v té době měli už před domy uklizeno, jejich hromádky stačila „rychlá rota“ odvézt a tak se vrhli na vylepšování okolí domů, především těch, kudy projde průvod. Na jednom z nejstarších domů v původní architektuře se objevil dožínkový věnec z obilí. Chasa ještě vykopala díru pro nejvyšší májku na stadionu za sokolovnou. Poslední akcí toho dne bylo po-kračování v nočním „vylepšování“ domů a psaní na silnice. Ani na mne bujará chasa nezapomněla a připomněla mi, že mám být s kamerou furt ve střehu – napsala pozor a nikde neuvedla pohov. Tak jsem v pozoru permanentně.

Páteční ráno patřilo ženám – pod vedením matek stárků a stárek začaly tvořit pravé žeravské hodové koláčky – netroškařily a zadělaly z šestnácti kil mouky. Nálada zde byla vynikající – již během cesty na pálenici jsem slyšel hurónský smích síly startujícího tryskáče, tak peprné musely být vtipy. Asi byly o mužích, protože při mém zjevení bylo v kuchyni rázem mrtvolné ticho. Ne, nebojte se, že-ny i dívky jsem vyhecoval k zazpívání hodových písní, abych do filmečku nemusel dávat zpěv z desky. Mohu osobně dosvědčit, že ještě teplé koláčky byly prostě božské.

Ikdyž v našem minilesíčku zbylo stromů poskrovnu, přesto v sobotu ráno chasa našla tři statné junáky vhodné pro májky. Ty hodově namašleným traktorem do-vlekla až na hřiště u bývalé MŠ (které se ale změnilo na skladiště stavebního materiálu a nepotřebné suti, kde si děti rozhodně hrát nemohou), kde chasa začala všechny tři klády opracovávat do podoby májek. Ikdyž nebylo nijak horko, zajistila si k namáhavé práci pořádné občerstvení – výčep s chlazením. Májky bylo třeba i zkrátit – hlavní máji na 18 m – stárkovské na 15. Následně byly máje trasportovány na místa jejich vztyčení. Máji na stadionu za sokolovnou nejprve děvčata nazdobila a věnec ji navlékla (zavěšení se ale až po ztopoření ukázalo šikmé). Nastala nejtěžší a nejriskantnější fáze přípravy hodů – topoření hlavní máje. Proto byl povolán zasloužilý profesionální topořič z Vídně (cca sto topoření bez nehody), pod jehož odborným velením byla máje vztyčena a zajištěna. Poté chasa oběma stárkám zavezla a na dvorech jejich domů až do pozdních nočních hodin máje uskladnila – děvčata zde májky rovněž hned nazdobila. Tím skončily sobotní práce hodové přípravy a chasa se vydala domů napucovat se na večerní předhodovou zábavu.

V nedělní ráno mohli občané obdivovat další dvě přes noc „vyrašené“ májky, uka-zující zdáli sídla obou stárek. Počasí pořád hodům přálo – nebylo horko – spíš podmračeno – občas zasvítilo slunko naplno – většinou bylo ale fest schované, takže byla značná tma – k tomu foukal silný vítr – důležité ale bylo, že vůbec nezapršelo. Bohabojná část obce – a dle nacpaného kostela je to ta větší – se ve svátečním oblečení vydala na slavnostní mši svatou. Ve špalíru středem kostela byla v krojích vyšňořená chasa. Spolu s naším domovským farářem mši celebroval i jím pozvaný host, který v naší obci kdysi pastýře duší zastával. Na kůru pěl známý sbor Hlahol. Věřícím se dostalo hutného kázaní a tak plni zážitků opouštěli chrám, aby se za doprovodu tuzemské Vinařinky vydali na náměstí a zúčastnili se pilně secvičeného ceremonielu „povolování hodů„. Zde již bylo více diváků – přibyli i ti nebohabojní a hlavně ti, co si pospali. Nejprve stárek požádal starostu o povolení pořádání hodů – ten je alev rámci nacvičené režie nejprve nepovolí a vymluví se na nutnou poradu se zastupiteli – po krátké poradě v délce jedné skleničky vínka – se ale vrátí na plné náměstí a slavnostně hody povolí. A vzápětí, jen co dozní radostné juchů chasy, začne klást podmínky – tak jak to už v životě bývá. Chasa si zastupitele i starosty rozebere na sólo, ke kterému vyhrává kapelník-zastupitel. Po několika kouscích Vinařinka řízným maršem od-vede chasu z náměstí a tím ukončí slavnostní akt. Občané, i jejich návštěvy se nyní vydají domů k obědu – otevřou trouby s dozlatova upečenými domácími opeřenci – ze sklípků vytáhnou flašky vlastního vínka. A touto vonící idylkou předběžná zpráva o právě proběhlých hodech končí – více bude v již avizovaném filmečku.

(text I.Kadaňka - foto I.Kadaňka a M.Oliva)