Obsah

Nastudování nové pohádky Zdeňka Horynová – ZLATÁ STUDNĚ

Nastudování nové pohádky

Zdeňka Horynová – ZLATÁ STUDNĚ

v pátek 28. a neděli 30. března a v sobotu 5. dubna 2008

Že naši ochotníci přes zimu „nespali“ anýbrž pilně trénovali na nové inscenaci, dokazuje právě proběhlá premiéra nového kusu. Po dvou úspěšných komediích pro dospěláky zalovila tentokrát šéfka ochotníků v haldě osvědčených autorů pohádek a našla tu pravou – autorku řady oblíbených her pro děti - Zdeňku Horynovou a titul Zlatá studně. Zkoušet se začalo už v listopadu minulého roku – tentokrát na domovských prknech – tedy v kinosále. Tam se ale kvůli jednomu večeru zkoušek týdně netopilo a tak si soubor letošní vrtkavé zimy dost užil – místo radiátory se muselo zahřívat domácími ovocnými pálenkami.

(text a foto I.Kadaňka)

 

Je až neuvěřitelné, jak je poměrně stará hra vysoce aktuální pro naši současnost – stačí mít v hledišti na chvíli zavřené oči a jen poslouchat a slyší to, co mu každý den servírují ve zprávách – lidé omezují zemědělskou práci a věří ve snadné zbohatnutí – mezi lidmi vládne nesnášenlivost, nedůvěra, závistmamon. To není jen pohádka pro děti – to je rovněž alegorické varování pro dospělé.

Dost mudrování a honem do přecpaného kinosálu -i ten doznal řadu změn – na-posledy se v něm malovalo za minulého režimu – nyní dostala rychlá rota od svého vrchního velitele rozkaz k vymalování - toho hned využili ochotníci a stěny osadili namísto portrétů dávných státem vybraných barrandovských hvězd portréty svými. Na úpravách interiéru se z ochotníků nejvíce zasloužily dlouholeté kamarádky Petra Knápková a Anička Hradilová se synátorem Radečkem.
Ten především zametal a krmil kozu – viz foto níže.

 

Přivítání diváků se ujala osvědčená režisérka Jana Vídeňská Žůrková – hned poté se proměnila v nápovědu a potají vlezla do studně. Stolek zvukaře zaujala Helena Knápková, která rovněž všechny herce pořádně zmalovala. A mohlo se hrát.

 

Jistě jste si z fotek výše všimli, že v pohádce debutoval coby milovník dosud svobodný jediný mužský člen Hlaholu Jarmil Kalivoda. A aspoň na prknech co znamenají svět scénářem přidělenou milou poměrně obletoval – ikdyž řada sar-kastických poznámek (a není jisté zda předepsaných či bezděčných) mu z milujících úst vypadla. Rozhodně by mohl prvky získané od autorky hry zkusit aplikovat v občanském životě a pořídit sobě i stárnoucí mamince vydatnou pomocnici jak u plotny, tak ve vinohradě.

Hra byla již dostatečně vžita a dialogy byly dobře zvládnuté – protagonisté navíc přidali i patřičné emoce – nápověda tedy neměla moc práce. Režie již od začátku překvapila řadou inscenačních prvků, které dodaly dynamiku a zajímavé pohybové kreace a tak neposkytly divákům ani chvílku lelkování natož usnutí. Tím se režisérce podařilo udržet neustálou spolupráci jeviště s hledištěm – stále se ze sálu ozývaly výbuchy smíchu a salvy aplausů.

 

Ve finále druhého dějství zlá královna nažene hlavního hrdinu Fanoša Pohanku – takto kočího hvězdopravce – se sekerou do studny prosekat led. A tím se dosud poměrně útulná studna s nápovědou stává nebezpečným místem – k nápovědě se natlačí kočí, značně urostlý jak do šířky, tak výšky, který se v ní navíc mocně rozhání sekyrou a ke všemu – ale to až v dalším dějství – v rámci realistického pojetí musí z prokopané studny vylézt mokrý. Proto na fotce utajené kamery vi-díte nápovědu/režiserku navlečenou do pláštěnky – tak usilovně hrdina uctíval poučky slavného Stanislavského o realistickém divadlu a kolem sebe cákal a cákal.

 

Ještě se musím zmínit o všech, kteří sice nebyli na jevišti vidět, ale bez nichž by se nemohlo hrát. Kulisy, jako vždy, navrhl a svůj návrh i zrealizoval dvorní všeuměl Tonda Pohanka – o světla i vrtušivou oponu se staral Radek Hradil – herce vymalovalazvukové efekty pouštěla Helka Knápková. S nadšením a na úrovni si zahrál ochotnický soubor Jany Vídeňské, ze kterého nebudu nikoho jmenovat, protože všichni ze sebe vydali maximum a byli dobří. I režiserka Jana Vídeňská Žůrková opět dokázala, jak dobře dovede využít entuziazmu herců-amatérů k vytvoření inscenace, která je plná dynamikypřekvapení a kde se diváci nemají čas nudit, což se často mnohým profesionálním souborům nedaří. Můžeme jen doufat, že výběr titulu k následující hře bude stejně šťastný a tak kromě poděkování za dosavadní skvělou práci se už jen můžeme těšit, čím nás překvapí příště.

(text a foto I.Kadaňka)